MÝT “žijícího Gurua”

(BTP 9 The myth of the “living Guru”)

Těsně po smrti Jeho Milosti Bhakti Tírthy Swamiho, Prahládananda Swami, zvolený ISKCON Guru, popsal ve svém cestovním deníku diary následující událost:

“Při cestování v Srbsku jsme navštívili Suboticu, kde jsem dal zasvěcení. Někteří právě zasvěcení žáci Jeho milosti Bhakti Tírthy Maharádže se také účastnili obřadu.”
(Prahládananda Swami, “Na cestě” Blog, 30/6/2005)

Tady Prahládananda Swami přiznává, že někteří oddaní, kteří byly právě “zasvěceni” Bhakti Tírthou Swamim, se také účastnili obřadu, který prováděl pro své žáky. Jinými slovy Prahládananda Swami zde jednal jako “ritvický” kněz při zasvěcujícím obřadu zastupujíce nedávno předtím zesnulého “Gurua”, Bhakti Tírthu Swamiho. Z jeho popisu ovšem vyplývá, že výše uvedení oddaní již byly považováni za “zasvěcené”. Takto tedy dokonce i GBC přijímá, že zasvěcující obřad neznamená zasvěcení. Z popisu je zřejmé, že zasvěcení již bylo vykonáno, a že fyzická přítomnost Gurua při obřadu není nutná a Guru nemusí být dokonce ani v okamžiku obřadu přítomen na této planetě. Takže kdy je potom přítomnost dikša Gurua na této planetě pro žáka nezbytná? Tím se nyní budeme podrobně zaobírat.

Před zasvěcením

Všeobecně se tvrdí, že před zasvěcením žáka Guru musí být fyzicky přítomen na planetě, aby ho mohl osobně zkoušet. Toto je ve skutečnosti tradiční metoda při které se Guru a žák navzájem po určitou dobu poznávají, aby navzájem posoudili své kvalifikace. V ISKCONu byl ovšem tento systém pozměněn jak níže vysvětluje Šríla Prabhupáda:

“Podobně žákovi kvalifikace před tím než je zasvěcen musí být posouzeny duchovním mistrem. V našem Kršna vědomém hnutí požadujeme, aby se osoba vzdala čtyř pilířů hříšného života - nedovoleného sexu, jezení masa, intoxikace a hazardu. V západních zemích nejprve zkoumáme zda potencionální žák je připraven následovat tyto regulativní pricipy. Poté je mu dáno jméno vaišnavského služebníka a je zasvěcen zpívat přinejmenším 16 kol Hare Kršna mahá-mantry denně. Tímto způsobem žák provádí oddanou službu pod vedením duchovního mistra nebo jeho zástupce nejméně po dobu 6 měsíců či jednoho roku.”
(Čaitanja-čaritámrita, Madhyalíla, 24:330, výklad)

Toto pozorování, jak Šríla Prabhupáda uvádí výše, bylo prováděno za účelem zjištění zda potencionální žák je schopen následovat 4 regulativní principy. Jak Šríla Prabhupáda uvádí toto pozorování mohl vykonávat buď on sám nebo jeho zástupce. Ve skutečnosti téměř vždy vykonával pozorování Prabhupádův zástupce, většinou chrámový prezident, a to byl standartní systém v ISKCONu od samého počátku. Někdo se přidal a žil v chrámu, a o pár měsíců později chrámový prezident poslal doporučení k zasvěcení a oddaný byl zasvěcen za pomoci pošty aniž by předtím potkal Šrílau Prabhupádu. Kupříkladu:

“Jestliže si to myslíš Gary může byt zasvěcen za pomoci pošty a ty to pro něj můžeš zařídit.”
(Dopis Upéndrovi, 18/11/68)

A o dva týdny později: “P.S. Gary je zasvěcen a jeho jméno je Gadžéndra dás.”
(Dopis Upéndrovi, 2/12/68)

Tento způsob byl standartním systémem pro zasvěcení, jak dokazují stovky dopisů ve Védabázi, až do roku 1977. Samozřejmě když byl Šríla Prabhupáda right up until 1977.

Pokud byl ovšem Šríla Prabhupáda osobně přítomný tak sám potkal a zasvětil oddaného pokud to bylo možné. Někdy si také s budoucím žákem před zasvěcením dopisoval. Ale ve většině případů bylo zasvěcení provedeno poštou na základě doporučení od chrámového prezidenta aniž by Šríla Prabhupáda měl jakýkoliv osobní kontakt s budoucím žákem.

Během zasvěcení

Takže jak je zřejmé žáci bývali většinou zasvěceni aniž by měli jakýkoliv osobní styk se Šrílou Prabhupádou pouze na základě doporučení od chrámového prezidenta. Zasvěcení proběhlo za pomoci pošty. Při tomto systému byla ovšem nutná přítomnost Šríly Prabhupády na této planetě, aby mohl přijmout a zasvětit žáka pomocí pošty.

Ovšem v ritvik systému, který Šríla Prabhupáda zavedl v roce 1977, bylo toto přijetí a zasvěcení žáka zcela delegováno jeho zástupcům – ritvickým knězům a Šrála Prabhupáda již nebyl více v tomto procesu fyzicky zahrnut.

Šríla Prabhupáda:	Takže bez toho aniž byste na mě čekali tak kdykoliv, když to budete považovat za správné… Bude to záviset na vašem rozhodnutí.
Tamála Kršna:	Na našem uvážení.
Šríla Prabhupáda:	Ano.
Tamála Kršna:	Takže to platí jak pro první tak druhé zasvěcení.
Šríla Prabhupáda:	Ano. (Zvolení ritviků, Rozhovor v pokoji, 7. července, 1977)

Potvrzením tohoto delegování bylo o dva dny později, 9. července podepsání dopisu adresovaného celému hnutí, který ustanovuje ritvik systém:

“Dříve museli chrámový prezidenti psát Šrílovi Prabhupádovi doporučení týkající se zasvěcení určitého oddaného. Nyní Šríla Prabhupáda jmenoval své zástupce a chrámoví prezidenti budou od nynějška posílat doporučení pro první a druhé zasvěcení kterémukoliv z těchto jedenácti zástupců, který se nachází nejblíže jejich chrámu. Poté co zváží doporučení mohou tito zástupci přijmout oddaného jako zasvěceného žáka Šrály Prabhupády tím, že mu dají duchovní jméno či v případě druhého zasvěcení budou zpívat Gajátrí na bráhmanské šňůře tak, jak to dělal Šríla Prabhupáda. Nově zasvěcení budou žáky Jeho Božské Milosti A.C. Bhaktivédanty Swamiho Prabhupády, jedenáct výše uvedených oddaných bude jednat jako Jeho zástupci.”
(Dopis z 9. července 1977 adresovaný všem chrámovým prezidentům a GBC)

Dříve Šríla Prabhupáda zasvěcoval oddané tím, že obdržel poštou doporučení od chrámového prezidenta aniž by potřeboval mít osobní kontakt s budoucím žákem. Nyní dokonce i toto přijetí žáka mělo být prováděno ritviky, kteří byly určeni k tomuto účelu.

Takže je naprosto jasné, že zasvěcení nevyžaduje fyzickou přítomnost duchovního mistra. A Šríla Prabhupáda specificky ustanovil tento systém krátce před svým odchodem umožňujíce tak, aby zasvěcení mohlo probíhat za pomoci Jeho zástupců aniž by On sám byl jakkoliv fyzicky zahrnut v tomto procesu.

Po zasvěcení

Následně po zasvěcení je obecně přijímáno, že dikša guru nemusí být fyzicky přítomen:

“Někdy dikša-guru není vždy přítomen. Proto se doporučuje, abychom přijímaly rady od pokročilého oddaného. Tato osoba je pak naším šikša guruem.”
(Lekce, 4/7/74)

A to se samozřejmě také prakticky děje nyní, jelikož žádný z Prabhupádových žáků neměl jeho osobní společnost po dobu takřka 30 let, a mnoho z nich ho ve skutečnosti ani nepotkalo, když byl Prabhupáda fyzicky přítomen na této planetě.

Shrnutí

Takže můžeme vidět, že jak teorie tak i praxe nám ukazují, že není vůbec třeba, aby dikša guru byl fyzicky přítomen, ať již před zasvěcením, při zasvěcení nebo po zasvěcení. A to je také znak áčárji, že učí svým vlastním příkladem. Takže tady nikdy nebude žádný rozpor mezi jeho učením a jeho příkladem. Takže šríla Prabhupáda nikdy osobně nepotkal většinu svých žáků a také dal pokyny, vysvětlující jak využít jeho zástupců, aby vykonali vše nezbytné ať již před, při nebo po zasvěcení. I přesto, že tyto body jsou zcela jasně vysvětleny ať již teoreticky či prakticky, tak mýt, že Guru musí být “žijící” a být fyzicky přítomen na planetě je pravděpodobně nejrozšářenějším mýtem v současném ISKCONu. Nyní si probereme některé z obvyklých miskoncepcí, které vlastně tento mýt stvořili.

Obvyklé miskoncepce

a) “Šríla Prabhupáda často učil, že potřebujeme ‘žijícího’ Gurua”

Ve skutečnosti termín “žijící Guru” nebo “žijící duchovní mistr” nebyl Prabhupádou použit ani v jediném případě. A jednou, když tento termín použil jeden z jeho žáků, Šríla Prabhupáda reagoval velmi silně, poukazujíce na skutečnost, že Guru je vždy žijící. To dokumentoval na příkladě Ježíše Krista:

Šríla Prabhupáda:	Když čteš Bibli, tak následuješ duchovního mistra. Jak můžeš říci “bez duchovního mistra”? Jakmile čteš Bibli tak to znamená, že následuješ pokyny Ježíše Krista. Tak kde je pak možnost být bez duchovního mistra?
Madhudviša:	Já jsem myslel žijícího duchovního mistra.
Šríla Prabhupáda:	Duchovní mistr není otázka života… Duchovní mistr je věčný. (Lekce, Seattle, 2/10/68)